märztag, herbsttag
pfützenscherben im gesprungenen
straßenpflaster, am wenzelsplatz
gerinnen die reflexe meines leeren atems
zu einer prachtpostkarte.

nichts bleibt hängen in der
klumpreuse

            schachtelglocke
                        ausgeworfener
sehvorgang
            (abgebrochen)
                       ich
kann das verweilen nicht halten.

von türmen schreib ich nichts, von einem
punkt in der zeit, der LUCERNA‑
PASSAGE z.b. (im kino
gewesen, geweint), der sich

summiert. viele, viele grüße.

praha

březnový den, podzimní den
střepy louží v popraskané
dlažbě ulic, na václavském náměstí
se sráží můj prázdný dech
do nádherné pohlednice.

nic se nezachytí
v zamotané síti

            ve skládacích zvonech
                        rozostřené
vidění
            (přerušené)
                        já
nemohu se nezdržet.

o věžích nepíšu nic, o bodě
v čase, v PASÁŽI
LUCERNA např. (byl jsem v kině
a plakal jsem), který

se násobí. mnoho, mnoho pozdravů.